Jedenáct dnů na Grand Salmon
Na divokém severozápadě Spojených států v hornaté krajině severního Idaha leží nejrozsáhlejší americká přírodní rezervace na jih od 48. rovnoběžky. Jejím srdcem protéká řeka, na které ožívají dětské sny o indiánech, zlaté horečce a objevování nespoutané krajiny.
Když na řece Colorado potkáte na jaře jinou výpravu – americkou výpravu – máte asi 50% šanci, že to budou vodáci z Idaha, a po seznámení se vás zeptají: „A Middle Fork Salmon už jste jeli?“ Kultovní rameno proslulé Salmon River je nádherný kus divoké vody skrytý v neskutečně krásné krajině. Pro nás to bylo 11 dní v lůně malebné přírody. Vodáci si bahnili ve skoro nonstop divoké vodě, romantici měli čas obdivovat scenérie hor porostlých mohutnými borovicemi Ponderosa a ostatní se hřáli v horkých pramenech, o které kolem řeky nebyla nouze.
Řeka Salmon a její zdrojnice hostí jedny z nejkrásnějších vícedenních vodáckých tripů na světě. Jejich splutí je náročné vodácky i logisticky a vyžaduje také notnou dávku štěstí – počínaje povolenkovou loterií. V ní nám na druhý pokus štěstěna přiklepla ideální pozdně jarní termín, a my tak mohli začít dávat dohromady partu na téměř 300 km dlouhé putování po Middle Fork a Main Salmon (obě naráz tedy „Grand Salmon“). V česko-slovenské partě jsme se nakonec podělili o osm plastových kajaků, kánoi ROBfin Yukon, Packraft ROBfin a dva zásobovací veslovací rafty z místní půjčovny.
Naším štístkem byl Vojta „Mýval“ Cuřín, který trip naplánoval, a nakonec i šťastnou rukou vytáhl z loterie permit na Middle Fork, ze kterého jsme plynule navázali na zbylý úsek Main Salmon. Že to není nic obyčejného, nám potvrdili vodáci z jiných výprav. Poté co zjistili, odkud jsme, že nejsme Čečenci (zřejmě dnes populárnější národ než Češi) a kde to vlastně žijeme, jejich další otázka byla: „Jak se vám povedlo vyhrát permit?“
Podobně jako v jiných hezkých koutech světa je dnes i na Salmon River počet návštěvníků a jejich chování v parku limitováno. Těch pár „vyvolených“, co se tam dostanou, se pak starají o to, aby údolí vypadalo po jejich odjezdu přinejmenším stejně tak, jako když přijeli. Kéž by se toto řešení rozšířilo i v Evropě.
Po našem příjezdu na Boundary Creek, místo, kde se začíná, jsme byli překvapeni svěžím jarním vzduchem a čilým ruchem při nakládání materiálu na rafty ostatních výprav. Celkem s námi vyplouvaly ještě tři další výpravy. Na malinkatém místě s jednou rampou, kde se spouští rafty po strmé stráni, se tísnilo asi 40 vodáků s obřími auty a množstvím materiálu. Ale nikdo neměl nervy, byl čas na pozdravy a vzájemný respekt. Všechny připravené rafty se naštosovaly do jediného vracáku. Ráno výpravy odpluly do neznáma a většinou jsme se pak na řece víceméně neviděli. Občas kolem vašeho kempu projede několik raftů, zavolají na pozdrav, ale žádný pocit z řeky plné vodáků nebo zabordelených míst ke kempování tu nemáte.
Podobně jako jinde v USA je systém pravidel pro vodáky léty propracován skoro k dokonalosti. Co sis přivezl, to si i odvez. Ohýnek si klidně udělej, ale na ocelové pánvi, a po skončení táboráku ji všichni zabalí s sebou a uklidí popel, uhlíky i zbylé dřevo. Ani hovínka nezůstávají na kempech, máme vlastní festovní ocelovou kadibednu. Tábořiště tak prozrazuje jen znak v mapě a trochu podupanější pláž.
Počkat pár týdnů, mohli bychom možná v řece vidět i první tahy lososů přes Dagger Falls. A nebo také ne, protože množství přehrad napříč Spojenými státy této rybě dělá rok od roku těžší život. Některé ryby při cestě do moře v přehradě zabloudí, dospějí a uhynou. Vzhledem ke komplexnosti sítě přehrad ve Státech se jedná o problém federální, a než se stihne dohodnout nějaké systémovější řešení, možná se vyřeší sám… Ryby vyhynou a stejně jako u nás v Evropě budou děti mít sice nabité mobily i pro noční směnu, ale řeky budou bez lososů.
Krajina kolem Grand Salmonu je nyní sice liduprázdná, ale nebylo tomu tak vždy. Před generacemi prospektorů, lovců a těžařů zde odnepaměti žily kmeny Šošonů – indiánů kmene „lovců ovcí“. Neshody zejména s čínskými horníky vedly k tomu, že začátkem 19. století byli z hor americkou armádou velmi nevybíravě vyhnání do rezervací. Zbyl po nich torza vesnic, úlomky keramiky a obsidiánu a rumělkové piktografy na skalách pod převisy (zde je pár vysvětlivek pro amatérské antropology: kůň se kreslí až od 17. stol., luk a šíp od 15. a vše ostatní může být mladší, ale i starší o tisíce let).
Po odeznění zlaté a jiných horeček byly hory opuštěny a postupně probíhaly pokusy o jejich další využití jako zdroje dřeva, místa k farmaření, lovu, souběžně s pokusy o ochranu unikátního ekosystému jednoho z posledních málo obydlených míst v USA. Jedním z bojovníků o záchranu řek a hor byl i Walt Blackadar – legendární kajakář a průkopník expedičních sjezdů divokých řek na kajaku. Díky úžasnému sólo prvosjezdu řeky Alsek na Aljašce byl ve Státech načas sportovní a mediální celebritou. V Idahu samotném byl nepřehlédnutelnou postavou. Venkovský doktor a dobrodruh, který zmapoval v Idahu mnoho řek a jejich peřejí. Zahynul tak, jak žil – v kajaku pod špatně viditelným kmenem stromu.
Sedáme na řeku, která mi charakterem připomíná Jizeru kolem Ostrova hrůzy s pěknou jarní vodou. Na rozpádlování máme jen nasedací vracák, a pak už řeka hezky metelí. Hned první den máme pár velmi známých peřejí, které prohlídneme. Díky tomu taky vidíme, že i ohromný nákladní raft jde hezky svižně převrátit – v podání jedné lokální party. Postupem času si zvykneme, parta se rozdělí na menší partičky, co se vzájemně hlídají, a sjezd nám mile ubíhá. Nikam nespěcháme, Big Salmon je jedna z nekrásnějších řek v Idahu a chceme si ji pořádně užít.
Podle mapy, kterou máme, nám místní ranger přidělil kempy, aby se vodáci na řece nepotkávali víc, než je nutné. Téměř v každém kempu je co prozkoumat. Někdy je to třeba starý důl na opály, jindy se aspoň nabízí hezká procházka. Část výpravy raději zkoumá dno kalíšku, zkrátka každý si najde svou zábavu. Asi nejlepší jsou hot springs neboli horké prameny všude kolem řeky. Řeka protíná tektonicky aktivní oblast a na povrch se dere magmatem ohřátá voda různých teplot a složení. Někdy přímo do řeky, někdy je třeba chvíli bloudit, než najdete ten správný bazének na cachtání. Usazené soli poblíž termálů též lákají zvěř, a tak kamarádi cachtající se hned po ránu potkali jeleny wapiti, kteří hledali něco slaného.
Je třeba zmínit taky neuvěřitelně malebnou krajinu kolem řeky. Divoký les modelovaný občasnými lesními požáry je tvořen borovicemi Pinus ponderosa (borovice těžká). Rostou roztroušeně po svazích hor a některé kmeny dosahují úctyhodných rozměrů. Silice borovic svou vůní dotváří malebnost zdejší krajiny. Porost doplňují douglasky a divoké traviny. Na procházkách občas narazíme na kvetoucí divoký jasmín.
Řeka postupně mohutní, peřeje nabývají na síle, ale zároveň jsme stále více sehraní a užíváme si každou vlnku. Dojde čas na střídání kajaků, raftů a i do packraftu si dojdou parťáci pohrát. Náš benjamínek na vodě, Sára ze San Franciska, si nejprve zkouší, jaké je to s vesly na velkém raftu. Pak si sedne do packraftu, že to také vyzkouší na klidnější vodě. Co čert nechtěl, hned za zatáčkou vjede do celkem pěkné peřeje WW III+. Přistaneme pod ní a čekáme s házečkou, jak to dopadne. K mému údivu vylovíme jednoho z našich kajakářů, kterému se nepovedlo vyeskymovat, a Sára nám v klidu zamává a jede dál. Skrytý talent, nebo skvělá loď, říkáme si. Zřejmě kombinace obojího. Od toho dne si vesele užívá na packraftu s námi bez jakýchkoliv obtíží.
Po sedmi dnech se náš Middle Fork potká s Main Salmon a my jsme najednou na vodnaté řece s velkými vlnami a válci. Klidnější úseky mezi nimi celkem svižně proudí. Na pár dní se nám ochladí a vyzkoušíme si, jaké tu také může být jarní počasí. Naštěstí si večer vždy můžeme rozdělat oheň, dřeva je tu dost. Za pár dní už je zase tepleji. Pro hlavní tok Big Salmon je také třeba mít permit, teď na jaře to ale neplatí a my jsme rádi, že můžeme přidat i tuto řeku. Kempujeme už na velkých pískových plážích.
Na Main Salmon jsme strávili jen čtyři dny, než jsme přijeli na vysedací místo, kde na nás čeká auto z půjčovny. Rozbalíme náš plovoucí domov, sfoukneme rafty a navážeme kajaky. Během hodinky je vše umyto, sbaleno, roztříděno a naloženo. S trochou písku v sandálech nám ale zbydou vzpomínky na jednu z nejkrásnějších řek Idaha. Na večery s kytarou a hrnkem vína u ohně. Na legraci na vodě i na klid malebných hor.
Poznali jsme další překrásnou řeku uprostřed největší divočiny, která ještě v USA zbývá. Smět se odpojit na chvilku od našeho světa informací a pobýt s partou na vodě je to nejlepší, co si můžete nadělit.
Text: Vojta Cuřín, Matyáš Ebel, Robert Kazík,
Foto: Vojta Cuřín